menu
cz
Po vážném úrazu se ukáže, jak vážně to se sportem myslíš
Jiří Ježek
Jiří Ježek
Do sportu jedu vždycky naplno
Bekim Aziri
Bekim Aziri

Společně
jsme všichni
Nezastavitelní

product photo

I přes svůj handicap chtějí sportovat Klikněte na Nezastavitelné a přečtěte si jejich příběhy

  • Veronika Hublová
    Veronika Hublová

    Byla jsem přepracovaná, měla jsem dlouhodobý spánkový deficit a sjela jsem autem do příkopu. Od té doby jsem už 10 let upoutaná na vozík. Přála bych si handbike, protože je to jediný vytrvalostní sport, který můžu dělat. A já k životu potřebuju endorfiny. Dřív jsem lyžovala a jezdila na kole a kolo mě hodně baví. Absolvovala jsem několik handbikových kurzů, ale zapojit se do projektu Nezastavitelní jsem se odhodlala až teď. Na handbiku bych se s partnerem chtěla podívat do Španělska nebo Portugalska.

    1 / 23

  • Zuzana Řehová
    Zuzana Řehová

    Od narození mám dětskou mozkovou obrnu, ke které se kolem šestnáctého roku přidal zánět svalů. Dostala jsem se z toho, ale následky zůstaly. Přála bych si handbike, abych zdokonalila svoji fyzičku. Díky handbiku se dostanu ven i s dětmi, což doposud nešlo, chodily jen s tatínkem. A jednou bych chtěla jet Handy kvadriatlon s Heřmanem Volfem nebo nějaký velký závod. Beru život s nadhledem a to mě drží při životě.

    2 / 23

  • Martin Dait
    Martin Dait

    Když mi bylo 15 let, skočil jsem šipku do vody, zlomil jsem si krční páteř a od krku dolů jsem ochrnul. Od té doby jsem na vozíku. Tři roky mi trvalo rozhýbat ruce. Ale můj handicap mi při sportování nevadí. Věnuji se adrenalinovým sportům, paraglidingu, jezdím na vodních skútrech, potápím se a aktivně se věnuji tancování. Srdcem jsem však motorkář, proto je mým snem mít motorovou buginu, která mi umožní dostat se i do lesa.

    3 / 23

  • Marian Vilém
    Marian Vilém

    Narodil jsem se s vrozenou vadou, ve dvou letech mi amputovali nohu nad kolenem. Od té doby nosím protézu. Mám rád zimní sporty a také pobyt venku. Bez pohybu nemůžu být, a proto aktivně hledám možnosti ke sportování. Zkoušel jsem třeba monoski a byla to paráda. Přál bych si skibob se třemi lyžemi, abych mohl s dcerkou jezdit po zasněžených svazích.

    4 / 23

  • Marian Kisel
    Marian Kisel

    Po vážném úrazu jsem zůstal na vozíku a celý život se mi od základů změnil. Hodně věcí jsem se musel učit znovu, ale láska k sportu mi zůstala. Nedokážu si představit, že bych vůbec nesportoval. Kdysi jsem jezdil závodně na kole, takže bych si přál handbike. Umožní mi jezdit ven s rodinou, trávit s mými nejbližšími více času a ještě udělat něco pro své zdraví. Moc se na to těším.

    5 / 23

  • Kateřina Kreuzerová
    Kateřina Kreuzerová

    Mám roztroušenou sklerózu. Postupem času jsem přestala hýbat prsty na levé noze, špička se ještě více oslabila. Potom se přidala levá ruka, u které je hybnost minimální. Přála bych si elektrokolo, protože manžel je cyklista a nemůžu s ním a s rodinou jezdit na výlety, což bych si moc přála. Jinak chodím cvičit jógu a věřím, že cokoliv přijde, musí člověk zpracovat a žít dál.

    6 / 23

  • Kristína Vozárová
    Kristína Vozárová

    Mám svalovou dystrofii, ale ve sportu jsem našla nový smysl života. Hraji stolní tenis v Paralympijském centru, ale je to daleko a dostanu se tam jen jednou týdně. Proto bych si přála vlastní stůl na stolní tenis. Mým snem je dostat se na paralympiádu. Moje životní heslo je „Never give up“. Proto se chci zlepšovat a ukázat ostatním, že i s tak těžkou diagnózou se to dá zvládnout.

    7 / 23

  • Jakub Bekeš
    Jakub Bekeš

    Narodil jsem se s dětskou mozkovou obrnou. 16 roků jsem nechodil, absolvoval jsem 3 těžké operace nohou, ale zapřel jsem se a dnes ujdu s berlemi 10 kilometrů. Také jsem se naučil plavat. Mým snem je lyžování s bráchou, který je mi velkým vzorem a oporou. Proto bych si přál monoski. Důležité je se handicapu nepoddávat. Chce to pevnou vůli a trpělivost.

    8 / 23

  • Karol Paliaš
    Karol Paliaš

    Po těžké autonehodě jsem přišel o levou nohu a nemohu hýbat ani pravou rukou. Doktoři říkali, že už nikdy nebudu chodit. Ale já se znovu začal věnovat sportu, chodím do posilovny a dnes zvládnu ujít párkrát do týdne trasu, která má několik kilometrů. A když už jsem zvládnul túry, určitě zvládnu i jízdu na kole. Proto bych si přál speciální kolo.

    9 / 23

  • Denis Kučera
    Denis Kučera

    Na vozík mě před 12 lety připoutala rakovina. Láska ke sportu však byla silnější. Přibližně 2 roky se věnuji StreetWorkoutu a kalisthenice, což je cvičení s vlastní tělesnou vahou. Mým snem je handbike, protože když jsem byl zdravý, miloval jsem jízdu na kole. Lidé kolem jsou často negativní, i když jim nic nechybí. Já jsem si uvědomil, že je potřeba vážit si toho, co člověk má. Jen pozitivní přístup může člověka někam posunout.

    10 / 23

  • Jiří Ježek
    Jiří Ježek

    I přes svůj handicap v sobě našli sílu. I když jim osud nepřál, mají odvahu i vůli pustit se do sportu naplno, a to pro mě znamená víc než jakákoliv sbírka medailí. Na jejich cestě jim můžete pomoct i vy. Podpořte dobrou věc a darujte pohyb. Společně jsme Nezastavitelní.

    11 / 23

  • Bekim Aziri
    Bekim Aziri

    Mají sportovní talent a chuť rvát se s osudem. Cením si jich, protože chtějí žít naplno, i když jim život napsal těžký příběh. Ale handicap je nezastaví. Podpořte jejich cestu k aktivnímu životu svým pochybem. Protože společně jsme Nezastavitelní

    12 / 23

  • Kateřina Křečková
    Kateřina Křečková

    V dětství jsem měla osteomyelitidu. Průběh nemoci byl komplikovaný a nakonec jsem se musela smířit s tím, že budu napořád chodit o holi. Přála bych si kolo holandského typu, abych na něm mohla vyrážet na vyjížďky se svými dětmi. Moje krédo je „Úsměv a jít dál“. Věřím, že se vším se člověk nějak popere.

    13 / 23

  • Martin Hýbner
    Martin Hýbner

    Měl jsem nádor v kosti a museli mi amputovat nohu. Předtím jsem hodně lyžoval a hned mi bylo jasné, že bez sportu nevydržím. Věnuji se volejbalu, sledge hokeji, plavání a pořád něco vymýšlím. Přál bych si elektrokolo, protože bych se rád dostal na místa, kam nyní nemohu. Miluji hory a výlety do přírody. Postupem doby jsem zjistil, že je potřeba naplno prožívat to, co momentálně je. Nemá smysl čekat na „někdy“.

    14 / 23

  • Radomír Pacák
    Radomír Pacák

    Prodělal jsem dětskou mozkovou obrnu a moje vyhlídky nebyly dobré. Lékaři předpovídali, že nikdy nebudu chodit. Ale já se po třech operacích postavím na vlastní nohy, věnuju se plavání a vyhrávám i soutěže. Jsem několikanásobný mistr Slovenska, z Maďarska jsem si přivezl několik druhých a třetích míst, na podzim jsem v Česku skončil třetí. Mým snem je handbike, abych mohl posilovat ruce. Důležitá je silná vůle, která člověku umožní se přes handicap přenést.

    15 / 23

  • Šárka Pejlová
    Šárka Pejlová

    Pohyb mi byl, společně s hudbou, vždy blízký. Dříve jsem hrála basketbal a tenis a bavily mě týmové sporty. Pak jsem přišla o ruce. Po úraze je důležité vyjít ze své komfortní zóny a dostat se k další metě. A hlavně to nevzdávat. Proto potřebuji speciálně upravené kolo, které lze řídit i bez rukou. Abych mohla s dětmi a přáteli vyrážet na vyjížďky.

    16 / 23

  • Patrik Valas
    Patrik Valas

    V Dole Darkov jsme během ranní směny budovali umělý strop. Spadl na mě kus železa a na místě mi rozdrtil ruku. Vždycky jsem byl sportovec, takže jsem jen musel přijít na to, jak sportovat bez ruky. Jak plavat, jezdit na kole. Přál bych si teleskopickou sedlovku. Měla by mi usnadnit jízdu v terénu, hlavně v lesích. Myslím, že člověk by se neměl bát být optimista a zkusit svoje štěstí.

    17 / 23

  • Karel Danko
    Karel Danko

    V prvním ročníku střední školy, v den vysvědčení, jsem se stal účastníkem autonehody. Řidič jí zavinil, protože nedával pozor. Já s kamarádem jsme jeli jako spolujezdci a oba jsme skončili na vozíku. Ale sport je moje vášeň a handicap mě nemohl zastavit. Mám rád lyžování, tak jsem se začal učit na monoski, kterou bych si přál získat prostřednictvím projektu Nezastavitelní.

    18 / 23

  • Tereza Přikrylová
    Tereza Přikrylová

    Už od narození vidím levým okem jen světlo a pohyb a pravým okem jen na pár metrů a obrysy. Odmalička dělám atletiku, plavání, goalball a nedokážu si představit, že bych nesportovala. Přála bych si goalboallové míče pro náš tým. Míče můžeme navíc půjčovat na turnaje a umožnit sportovat i ostatním. Chceme se s naším týmem vypracovat na vyšší úroveň, vyhrát nějaký turnaj a zkusit si zahrát i v zahraničí.

    19 / 23

  • Michal Sedlák
    Michal Sedlák

    Od narození jsem na vozíku. Mám kongenitální myopatii, skoliózu, luxaci bederních kloubů a svalové problémy. Ale miluju florbal, stolní tenis, hru na klavír a práci se dřevem. Nechce se mi jen tak sedět doma. Mým snem je handbike, který mi umožní poznávat krásy přírody a dostat se dál. U elektrického vozíku jsem vždy omezen výdrží baterie.

    20 / 23

  • Pavol Kuboško
    Pavol Kuboško

    Když jsem přicházel na svět, došlo k přetržení očního nervu, takže jsem od narození zcela nevidomý. Se svým handicapem jsem se naučil žít. Sportu se věnuji od dětství a život bych si bez něj ani nedokázal představit. Zamiloval jsem si aplikovaný stolní tenis pro nevidící a slabozraké. Proto bych si přál mít tento stůl na tenis i doma. Zvolil jsem si aktivní způsob života a za tím si jdu.

    21 / 23

  • Ondřej Tupý
    Ondřej Tupý

    Ve třetím ročníku studia střední průmyslové školy jsem skočil do vody a zlomil si dva krční obratle. Porušil jsem si míchu a zůstal na vozíku. Rok po úraze, ve dvaceti, jsem založil ragby tým vozíčkářů v Českých Budějovicích. Přál bych si ragby vozík, protože jeden ze dvou kolektivních sportů, kterým se mohu věnovat, je kvadruragby. Myslím si, že vozík není nemoc a v dnešní době ani překážka. A svět patří těm, co mají odvahu.

    22 / 23

  • Stanislav Frais
    Stanislav Frais

    Při práci jsem propadl větrací šachtou ze 3. patra až do sklepa. Hned po úraze jsem věděl, že budu vozíčkářem nebo že budu snad někdy omezeně chodit. Přál bych si lehokolo, respektive tříkolku. Chtěl bych se účastnit závodů a ukázat okolí, že i handicapovaný má možnost sportovat. A taky dokázat, že mě úraz nezlomil. Mám velkou chuť žít dál a naplno.

    23 / 23

Jiří Ježek

I přes svůj handicap v sobě našli sílu. I když jim osud nepřál, mají odvahu i vůli pustit se do sportu naplno, a to pro mě znamená víc než jakákoliv sbírka medailí. Na jejich cestě jim můžete pomoct i vy. Podpořte dobrou věc a darujte pohyb. Společně jsme Nezastavitelní. Jiří Ježek - ambasador

Jiří Ježek

Společně jsme již přispěli

5 650 Kč

Přispějte Nezastavitelným
na speciální sportovní vybavení

Jak můžete přispět

Mapa bran